Bylo brzké ráno – poslední máj,
ranní máj – byl Stožáru čas.
Kristýnin zval ku stavbě hlas,
kde akátový zaváněl háj.
V tento poslední májový den
začli jsme stavět náš libový sen.
2. 6. 2019 – neděle
Ani série tropických dní nás neodradila od pilné práce na stavbě. Zavařili jsme nejenom spodní skruž, ale i sami sebe pod návalem horka. Nic nám ale nezabránilo v tom nasadit ocelové stupně a podestu na dřík, vztyčit a osadit vertikální dřevěné hranoly na ocelovou skruž a přisadit je k hlavním příčlím pod stupni. Naučili jsme se ovládat vysokozdvižnou plošinu, pečlivě milimetr po milimetru vyrovnávali každý schodišťový stupen a co nejtěsněji utáhli všechny šrouby. Díky svačinářům, kteří kontrolovali pitný režim i zásoby energie, jsme ale vše zvládli a silueta Stožáru se pomalu začala rýsovat.
3. 6. 2019 – pondělí
Po přikotvení patnácti vertikálních hranolu se plošináři ještě jednou zapotili při usazování dřevěné skruže na vrchol. Potom mohla konečně přijít na řadu poslední – šestnáctá vertikála. Ta je kratší, zavěšená na skruži, aby nepřekážela vstupu dovnitř Stožáru. A protože je nad vstupem, musela být samozřejmě nejkrásnější. Tak se montáž nadpraží na dřevěné kolíky ukázala jako jeden z nejobtížnějších úkolu dne.
4. 6. 2019 – úterý
Stožár už dostal i svou špičku, na které bude viset vlajka. A tak už zbývalo jen přimontovat zbylých 166 horizontál. Přestože jejich přivrtávání bylo zdlouhavější, než jsem předpokládali, nakonec všechny vertikály sedly tak, jak měly, žádná nechybí, nekouká ven ani dovnitř a všechny dohromady tvoří Stožár, který vypadá přesně tak, jak jsme si ho
vysnili.
